Kuchňa s Marešákem na cestách...







Odkazy:

Nenapadá mě žádný vtipný nadpis, tak to nechám tak...

Ahoj všichni,

aniž bych to plánoval, dostal jsem se ke psaní zase skoro po měsíci. Tak mě napadlo z toho udělat tradici, že bych vždy kolem 22. dne v měsíci něco napsal. Mělo by to být snadné, když už si na to takhle vzpomínám sám od sebe. Tak jdeme na to, ať se můžu dodívat na Uvolněte se prosím. Ještě si minimalizuju prohlížeč, protože jsem Krause pauznul zrovna v pozici, kdy vypadá, jako by mi vyčítal, že jsem tak dlouho nenapsal.

Spousta lidí se mě ptá na Kačera, tak abych to shrnul, zdrhnul domů. To je vše, nic víc, nic míň. Prostě už měl chudák plné zuby toho, jak věčně po mně, Janě  a Marešákovi uklízel, jak nám vyvařoval, jak jsme mu za to s Janou nechávali pravidelně prázdný bojler s teplou vodou, občas mu něco (jako bonus) sežrali nebo vypili v lednici, jak Marešák věčně a naprosto bezohledně blokoval společný internet a Kačer si díky tomu zřejmě nebyl schopen ani stáhnout e-mail.... O tom, že by Marešák sám od sebe někdy uklidil koupelnu nebo WC, o tom jsme si mohli pravda, nechat jenom zdát. Tom je hold od přírody línej jako vandrácká hůl. Kačer neměl nikdy rád, když jeden tlačil a druhej se neustále jen vezl. A taky nebyl hloupej. Zcela jistě si za penízky, utržené za tyto služby, (zřejmě dal přednost obsahu před formou) koupil dárky k vánocům a na ně napsal "od strejdy Kuchni, tety Jany a dalších", o které se občas tak s láskou staral, a o kterých možná ani nevíme.... Tak Kači, sorry! No nic, je to zkušenost, nebyl první a bohužel asi nebude ani poslední,  kterého jsme naštvali.  Tak si taky dávejte pozor, sežereme a vypijeme na co příjdeme, občas i nějakou čokoládu v práci ukradneme, mariánku pokouříme, kamarádovi co nám pomohl, přítelkyni přefikneme, ale jinak máme plnou hubu morálky... Však to víte když čtete můj blog !!!

Vánoce jsem jinak strávil různě. Na štědrý den jsme s Markem (můj spolubydlící) měli kapra s brsalátem jako vy. Marek uvařil, výborný. Pak jsme měli štědrovečerní brčko a pak jsme se rozhodovali, které pozvání na party přijmeme. Nakonec jsem z toho usnul a pařil jsem až 26 s Melanií a Ivem a pak už ani nevím jak to bylo. No a pak asi ještě jednou a pak přišel Silvestr.

Silvestra jsem proseděl s Kevinem, který se na nás přijel podívat, Edel a Katrin (nová německá kolegyně) v Roisinu. My s Katrin jsme si oslavili českoněmecký nový rok o hodinu dřív, takže jsme na ten irský měli natrénováno. To už jsme ale byli na house party (rozuměj party u někoho doma, necpali jsme se éčkem a neposlouchali jsme housemusic) u Edeliných známých. Pár lidí jsem znal, pár lidí jsem stihl poznat a pár už ne, protože než jsem je všechny obešel, lezlo mi THC i z uší. Tak jsem zažil svůj první zkouřenej Silvestr, měl jsem snad jen 3 pivka... Znáte mě, tak hrozný to zase nebylo, ale změnili jsme pravidla hraní šipek. Vyhrál ten, kdo se trefil do terče a nezranil přitom sebe ani nikoho jiného.

No a pak přišel odlet do česka. Ten jsem oslavil dva dny předem v posteli s chřipkou. Zalezla mi do peřin, muchlovala se se mnou mrcha a nechtěla mě opustit. Zažil jsem náruživých 48 hodin, kdy jsme si to rozdávali nonstop. Zakrývala mi oči, abych netrefil na záchod, zmítala sebou kdž jsem ji mlátil paralenem po hlavě, až jsem se z toho totálně zapotil. Když pak viděla mé odhodlání užít si své dovolené, nechala mi trochu volnosti, abych přežil cestu autobusem a let. Oblékl jsem si termoprádlo a prosmrkal se do Dublinu na letiště. Myslel jsem, že ji mrchu nepustili přes checkin, a jaké pak bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že sedí v letadle vedle mě a chystá se neposledy zaútočit ve smrtelné agónii, pod útokem kamaráda paralena. Při přistání v Praze mi ucpala všechny dutiny, takže se mi zdálo, že mi každou chvíli praskne hlava. A pak už byl klid....to se ale ta mrcha usídlila v Janě a sbírala síly k útoku. No a tak jsem si užil dovolenou v posteli ve trojku. S Janou.....a chřipkou..... Nicméně jsem si tu dovču užil, bylo to fajn a začínám se těšit, až tam s Vámi u nás v Česku budu nadoživotí, to jako do konce života...

Tak a teď jsem zpět, v práci je pohodička, skoro až nuda, nic se nezměnilo. Už jsem potkal všechny a stihnul dvakrát zapařit. Poprvé s Edel a podruhé předevčírem s Marešákem. Anička (Tomova kolegyňka z bývalé práce - irka) nás protáhla zadarmo na chrtí závody. Tam už jsme ale přileji dost dost, protože jsme ten den šli do hospody dřív, než se obvykle chodí (asi ve tři). Nicméně jsem prosázel asi 20 éček a nic jsem samozřejmě nevyhrál.

A teď telegraficky: Jana přiletí 30.1., budeme bydlet tady kde teď bydlím a pak se uvidí.
Omlouvám se těm, které jsem v česku nestihnul navštívit, ale fakt to nešlo.

No a to je asi tak všechno.

Mějte se a nesázejte na chrty !

Já jdu dokoukat doho Krause...

Kuchňa

poslal Kuchňa, 21.01.2008, 1:52:00, Komentáře (0)

Po roce vánoce, vánoce přicházejí.....

Čau všichni, konečně jsem se zase dohrabal ke psaní. Stalo se toho hodně, ale nějak se mi o tom nechce moc rozepisovat, tak jenom stručně.

S Janou jsem se rozloučil výletem v Donegalu s bandou lidí z česka, kteří sem přijeli na krátkou dovolenou. Měli jsme se báječně, viděli jsme super útesy, lepší než jsou tak turisticky populární Cliffs of Moher. Strašně foukal vítr a zmokli jsme jenom jednou, lepší počasí jsme si nemohli přát. Jeden z večerů jsme strávili v místní hospůdce, kam si přišlo pár domácich zazpívat a zabrnkat nějakou tu irskou lidovou.... Někteří vypadali, že už ten den vypili vagón piva, nebo zrovna vytáhli nohy svých ovcí z holinek, ale přesto hráli a zpívali jak Jožka Černý v nejlepších letech. Poslední večer jsme popili v Galway, s Janou se přišla rozloučit půlka města... Všechno už je dávno ve fotkách... Pak jsme si ráno řekli goodbye a šli jsme se vypořádat s naším starým bydlením.

Marešák si sehnal bydlení u jedněch čechů, ale je to jenom dočasné, na 2 měsíce a do té doby si musí něco sehnat. Já jsem se přemístil k Edel, Ímře a Andymu, kde jsem nakonec strávil jenom dvě noci, protože potom jsem přes jednoho něměckého známého sehnal bydlení u jednoho čecha. Je to taky jenom dočasné, protože on shání španělsky mluvícího spolubydlícího a to já samozřejmě nejsem. Tak to mám taky na dva měsíce, ale domluvili jsme se, že až se vrátím z dovolené v česku, budu shánět něco pro mě i pro Janu, která se pravděpodobně vrátí sem. Dovolenou jsem si naplánoval na 4.-15.ledna, ale z toho 3 dny strávím u našich a 5 na lyžích v Rakousku, takže téměř nikoho z Vás neuvidím....

V práci máme pakárnu, Irové šílí a kupují čokolády na tuny.... No aspoň si vyděláme. Na štědrý večer budu mít kapra s br.salátem, spolubydlící Marek bude vařit. Druhý den půjdu k Marešákovým spolubydlícím (náhodou je taky znám) a třetí den jdeme s novozélanďankou Melanií a každým, kdo se přidá, cestovat po Galwayských pubech a fastfoodech....

Na Silvestra plán nemám, ale protože mě téměř každý den někdo někam zve, nebojím se, že bych neměl co dělat. Co Jana odjela (teď to chvíli nečti...) pařím pařím pařím. S Edel tradičně zavíráme v Roisin Dubh, náš oblíbený klub. Včera jsme byli u naší nové německé kolegyně, mimochodem fajn baba, na narozeninové párty. Vypili jsme se Sorchou hrnec svařáku, sežrali na co přišli a frčeli domů. (už zase můžeš číst) No a přes den chodím do práce....

Co Vám mám povídat, nějak to už tady doklepu, nemůžu se dočkat až budu zase v česku a pak se uvidí. Dneska ještě zveřejním fotky nového bydlení....

Tak se mějte krásně, bohatého Ježíška, šťastný Nový rok !!!!!!!!!!!

Váš

Kuchňa

poslal Kuchňa, 22.12.2007, 23:08:00, Komentáře (0)

Po Paříži o Paříži...

Ahoj všichni, tak jsem se konečně zase dokopal ke psaní......

Možná už jste si všimli fotek z Paříže, tak k tomu přidám ještě nějaký ten komentář. Začalo to startováním.... Ve 4 ráno jsme sedli do auta, které ne a ne nastartovat. Když už jsem začal zmatkovat, Jana prohlásila: "Pusť mě k tomu..." Tak jsem si ješitně zabrblal, že když jsem to nenastartoval já, tak už nikdo... No a jana otočila klíčkem a napoprvé nastartovala.... Co k tomu dodat...smekám... Těsně před odletem letadla jsem od taťky dostal sms o stávce veřejné dopravy ve Francii, tak jsem si představoval, jak sedíme na nízkonákladovém letišti 70 km od Paříže a přemýšlíme, jak se tam dostaneme. Nakonec všechno dobře dopadlo, autobus z letiště jel a pak už jsme další dva dny stejně chodili pěšky... No a tak jsme se v 11:00 dopoledne ocitli v Paříži.
Naše první cesta vedla na záchod, protože jsem si tam vezl začínající chřipku a čůral jsem téměř každých 20 minut. Kromě toho mi byla děsná kosa, protože na teploty kolem bodu mrazu už jsem si v Irsku odvyknul. Cestou do hotelu jsme ještě stihnuli omrknout vítězný oblouk. Dvouhvězdičkový hotel nám plně vyhovoval, měli jsme tam všechno, co jsme potřebovali. Anglicky tam nikdo nemluvil, tak jsme to vyřídili španělskofrancouzskoanglickočeskoznakovořečsky....

Odpoledne byla v plánu procházka po Montmartru, kde byl i náš hotel. Na náměstíčku před Sacre Ceur jsme si dali kafíčko a croissanta a okukovali všudepřítomné malíře. V rámci národní spolupráce jsme se navzájem fotili s čechama, které jsme potkali. No a protože zbývalo dost času, šli jsme se podívat do centra. V chrámu Madeleine jsme stihli zrovna začínající koncert nějakého sboru, což byl naprosto úchvatný zážitek. V centru jsme potkali několi prodejen z čokoládama, tak jsme v rámci testování konkurence utratili za celé tři dny asi 50 eur za čokoládu..... Večer jsme se protočili na ruském kole na náměstí Concorde, udělali pár náladových fotek soumraku nad Paříží s Eiffelovkou v pozadí, zamazali huby čokoládou z vaflí, omrkli Louvre za tmy, dali sklenku vína v kavárně a frčeli zpátky do hotelu. Pak jsme ................. a pak jsme šli spát.

Druhý den jsme měli naplánováno asi 47 památek, ale protože jsme se zadrhli hned na Eiffelovce, operativně jsme změnili program. Cestou jsme se stavili v kafárně na snídani řekli si, že bychom se měli podívat taky na Moulin Rouge, který byl cca 100metrů od hotelu a pořád jsme ho míjeli. No a tak si sedíme, snídáme a najednou Jana povídá:"Podívej se ven na druhou stranu ulice, co to je ?" No jasně Moulin Rouge....... Tak rychle udělat prá fotek a frrr na Eiffelovku. Jakožto dva zdaní mladí lidé jsme učinili rozhodnutí, že nepotřebujeme výtah a klidně můžeme jít do druhého patra věže po schodech. Bylo jich celkem 700. Když jsme se 3 hodinách vydýchali, zadrhla se Janička, že bez panáka nahoru do nejvyššího patra nepojede. Já jsem sice doping nepotřeboval, ale uvítal jsem posezení na lavičce 100 metrů nad zemí s bagetkou, vínkem a pivkem. Opilí láskou a hlavně vínem jsme pokračovali nahoru, tentokrát už výtahem. Po vyfocení všeho možného jsme se zase sesunuli do druhého patra a pokračovali v kochání se výhledem, vínem a pivem.... Po takovém krásném zážitku v tak nádherném dni už se nám nechtělo do katakomb, tak jsme se šli projít kolem řeky do latinské čtvrti, kde je Notre Damme a Shakespearovo knihkupectví. Kdo znáte filmy Before Sunrise (před úsvitem)a Before Sunset (před soumrakem), víte, o čem píšu. Po stopách hlavních hrdinů jsme se pak vydali dál. Na nábřeží jsme potkali pěknou kavárnu, tak jsem vlítli dovnitř a zjistili, že jsme v Irském pubu. Na baru seděl američan, který akorát přiletěl z Prahy, barmanka byla polka (jak příhodné pro irský pub). Tak jsem si dal Guinnesse, Jana vínko a frčeli jsme dál. Už nám byla taková zima, že jsem si musel koupit šálu. No a protože byl večer, našli jsme v průvodci kavárnu, kde se každý den odehrává nějaký ten šanson a frčeli tam. Z šansonu se vyklubalo hudebnědivadelní vystoupení dvou týpků. Byla to dost sranda a kdyby jsme rozuměli, tak by to bylo určitě ještě lepší. V celé kavárničce nebo klubu nebo jak to nazvat, jsme byli jediní turisti my a nějací dva angláni, ze kterých si tam dělali dost srandu. No a tak jsme tam seděli celý večer u dvou lahví vína a pěkně jsme se picli. Dokonce jsme zůstali po zavíračce, kdy už tam byli jenom pinglové, ti dva týpci, co dělali to představení a pár jejich známých. No kucí francouzský začali brnkat na piáno a všichni zpívali, improvizovali a prostě se jen tak bavili. Moc příjemné to bylo. Anglány tam moc v lásce nemají, protože když se nás na konci ptali, odkud jsme, docela se jim ulevilo... Kdybychom rozuměli, asi bychom se o anglánech dozvěděli dost ošklivé věci. No a pak už byly 2 ráno, tak jsme šli do hotelu, pak jsme .................. a pak jsme šli spát.

Třetí den ráno jsme z důvodu únavy pro předešlé propité noci využili služeb MHD. Kdo o pražském metru říká, že je to socka, tak nikdy nejel metrem v Paříži. Ve vagonu bylo 68 arabů, 45 indů, 1 francouz cikánského původu a já s Janou. Jsem čekal v kterém tunelu nás někdo přepadne, Janu okrade a zmlátí a mě znásilní... Nebo obráceně ? MHD bylo zadarmo, protože akorát skončila stávka, tak si to město chtělo u svých obyvatel asi vyžehlit. Na popadesáté se nám podařilo najít muzeum Edit Piaf, které ale bylo zavřené, tak jsme šli opět po stopách hrdinů filmu Before Sunset do jedné kavárničky, pak na promenádu, která vznikla rekonstrukcí bývalého železničního viaduktu, potom jsme náhodou našli Pražskou ulici (viz fotky) a skončili jsme na hřbitově..... V něm jsme pozdravili Jima Morrissona z The Doors, Edit Piaf a Oscara Wilda. Polomrtví únavou jsme večer došli do muzeum Louvre. Tam už jsem ale mlel z posledního, takže jsme ho prolítli dost rychle s vidinou blížící se vyhřáté postele. Monu Lisu jsme samozřejmě viděli a vyfotili. Naprosto vyřízení jsme se rozhodli navštívit KFC, ale pak jsem na janino naléhání uznal, že je blbost jít večeřet do KFC, když jsme ve francii, tak jsme se rozhodli najít nějakou příjemnou restauraci. No a protože jsme s Janou oba dva rozhodní, chodili jsme hodinu po restauracích a hledali nějakou pěknou, příjemnou francouzskou, až jsme se zmrzlí vrátili k úplně té první, kterou jsme potkali. Jídlo bylo naprosto vynikající, zapili jsme ho letošním Beaujolais, poněvadž zrovna byla jeho sezona. No pak jsme frčeli do hotelu, pak jsme..........., kecám, tentokrát jsme šli rovnou spát....

Poslední den jsme strávili jenom procházkou do centra a pak metrem k autobusu na letiště a pak domů, do postele, vyspat se, odpočinout si a těšit se na neděli do práce....

Abych to shrnul, Paříž je úžasné město. Já už jsem tam byl podruhé a jel bych tam ještě, na delší dobu, víc si užívat, relaxovat. Veškeré jídlo bylo vynikající, všechny bagety byly čerstvé, prostě mňam. Pohádali jsme se jenom dvakrát.... Počasí bylo nádherné, slunečné a mrazivé. Moc se nám tam líbilo a bylo to hrozně fajn.

Jinak u nás v irsku čekáme co bude. Jana začátkem prosince odlétá do česka, Kačer shání novou práci, protože hotel budou před vánocema zavírat. když nesežene, pojede možná taky domů a my pak budeme muset pustit byt a shánět si bydlení každý sám. No uvidíme jak to dopadne, já už mám domluvenej gauč asi u třech známých, tak si stačí jenom vybrat.

Tak se mějte a učte se francouzsky pokud tam budete chtít jet !

poslal Kuchňa, 22.11.2007, 17:56:00, Komentáře (0)

Halloween, Bambuši a Paris je t'aime....

Čauec všichni,

tak jsem se konečně zase dostal ke svému blogu. Možná už jste si všimli, zveřejnil jsem fotky z halloweenu. Můžete se přesvědčit, že jsme byli opravdu hezká dvojka (čarodějnice a mnich).

Kromě toho jsme se s Janou konečně dostali na dva dny do Dublinu, navštívit známé, což se podařilo a dokonce jsem viděl a mluvil se svojí sestřenkou Zuzkou ! Budou fotky na webu, brzy, snad..... 

Minulý týden nás poctili návštěvou novomanželé Bambuši, fotky se snažím dostat na net, ale nějak to nefunguje, tak vydržte.

Zítra letíme s Janou na 4 dny do Paříže, tak děkujeme, užijeme si to. Až se vrátíme, napíšu toho víc. 

Mějte se a leťte taky do Paříže, protože co doma ? Tam už to přeci znáte....

Váš Kuchňa 

poslal Kuchňa, 13.11.2007, 17:38:00, Komentáře (0)

Stručný přehled událostí....

Čau všichni, konečně mám zase o čem psát. Naposledy jste viděli houbový speciál. Fotky jsem pořídil na výletě na Ashford Castle s Lukášem a Sárou, kteří nás poctili návštěvou minulý víkend.

Posledních pár dnů jsme pak měli důležitou návštěvu z česka, mámu a její kamarádku. Nechápu, jak je to možné, ale měli jsme první dva dny naprosto neuvěřitelně krásné počastí, tak jsme vyrazili na Aranské ostrovy. na lodi jsme pak měli ještě další zážitek. Byly docela vlny a foukalo, tak jsme se schovali v podpalubí, kde nás "probudil" kapitán se slovy, že na horní palubě se nacvičuje něco s vrtulníkem. Když jsme pak vylezli nahoru, viděli jsme záchranářský vrtulník doslova pár metrů nad námi, jak nám na laně posílá chlapa na palubu a pak si ho po chvíli zase sebere zpátky. Cvičení proběhlo bez problémů, my jsme to vyfotili a i pár videí pořídili. Jenom se nesmějte našemu námořnickému kroku na fotkách z paluby, ale loď docela dostHODNĚ MOC !!!!! houpala.... 

Po večerech jsme zase popíjeli v nedalekých i dalekých hospůdkách.  Před chvílí jsme se rozloučili a já teď dávám dohromady fotky, abyste si je mohli hned prohlédnout. Už jsou tam....

Teď se těšíme na Halloween party, která nás čeká ve středu. Vezmem foťák, protože bude na co koukat. Tak se taky těšte. O víkendu pojedeme do Dublinu navštívit pár známých a pak se nemůžeme dočkat návštěvy novomanželů Bambuchů. Potom krátká dovolená v Příži, první dítě a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty....

Čauec

PS: Pokud jste četli článek na Sumcově blogu "Bronx na Corribe ", vydělte všechno, co píše dvěma. Sami se s Janou pohybujeme v centru na pařbách a hospodách několikrát týdně a není to tak strašný. Jasně, lidi pijou a když pijou, dělaj blbosti. Naprosto stejné je to ale i u nás, akorát u nás se pije průběžně a ve více hospodách. Tady se celé město sejde každý pátek a sobotu v centru, tak je to všechno možná víc vidět. Jak říkám, děleno dvěma.

poslal Kuchňa, 28.10.2007, 11:26:00, Komentáře (0)

Diskošky a národní parky...

Čau všichni, tak jsem zase tady. Přežili jsme 2 týdny bez vedení. Šéfka si užívala na dovolené a my jsme si tímpádem užívali taky. O Laně, která ji zastupovala, už jsem se zmiňoval.

Minulý týden ji vystřídala Veronika, taky z Dublinu, ale z jiné pobočky, původem z Moldávie. Fajn baba, byli jsme s ní na chvíli popít v Bazaaru, kde jsme potkali jednoho z našich německých přátel z phoneshopu. Ten sehnal zdarma vstupenky na klasickou diskošku a to se nedalo odmítnout. Vzhledem k tomu, že se jednalo o naši první návštěvu klasické dikotéky, nedá mi to, abych se tomuto tématu nevěnoval trochu podrobněji.

Zatím jsme navštěvovali kluby, jako je Roisin dubh, kde se schází taková ta typická klubová sorta lidí. Všichni v pohodě, nikdo s ničím nemá problém, poslouchá se taková klubová muzička, občas něco rockovějšího, žádné popové sračičky. Tam se cítím nejlépe. No a pak jsou tady místa jako Living room, Cuba, CPC, CPO, které si taky říkají kluby, ale jsou to klasické diskošky jako je Mišmaš v Praze. Otvírá se obvykle kolem 23 hod. a později. No a tak jsme se tam zašli podívat. Před vchodem 20m frotna, pokud vypadáte mladě, zkouknou vám občanku, nesmíte mít na nohách tenisky nebo kraťasy a různá jiná divná opatření. Když pak tančíte moc na těle, přijdou Vás všudypřítomní vyhazovači napomenout, že takhle ne. když jste moc opilí, udělají Vám garde ven na ulici. Najdete tam bankomat před vchodem na záchody a několik barů. Ceny stejné jako v každé hospodě. Tohle se mi tady líbí, že ať jdete do jakékoli hospody,baru, pubu, clubu, pivko dostanete všude téměř za stejnou cenu. Někdo mi vysvětloval, že je tu nastavený limit ceny, do kterého se musí všichni vejít. No a tak se pohupuje v rytmu nejnovějších dance hitů, za Vámi svítí a bliká celá zeď (to se nám líbilo), kouřit musíte do specialně vyhrazených venkovních prostor, kde je 99,99% pravděpodobnost, že Vás někdo propálí cigárem nebo polije pitím. S Janou jsme dostali dávku něčeho červeného přímo do bot, příjemně to chladilo, asi vodka.... Musím říct, že po Veronice a Ivovi (němec), jsem byl třetím nejstarším přítomným a vypadali jsme jako kontrola z County hall (místní MNV). Netuším, jak to dělají, ale čas tam ubíhá nějak rychleji, protože jsem najednou zjistil, že je něco kolem druhé ranní, jsem nalitej jak žok a přitom v 7 vstávám. Tak honem do nejbližšího fastfoodu, sehnat taxíka a hurá do postele. Druhý den byl jeden z mých nejhorších, málem jsem umřel. Ivo se do práce nedostavil, jeho Kolega němec Flo (Florian) nám byl vynadat co jsme s ním provedli.... prostě taková všední noc v Galway.... No nebudeme to zavrhovat a určitě si ještě někdy zajdeme trsnout.

Ještě se musím vrátit k těm hospodám a fastfoodům. Protože Irové chlastají a to jakože hodně, musím jim někdo naznačit, že už mají dost a měli by jít dumů. A tak existuje nařízení, v kolik hodin přesně musí zavírat off licence (obchody s chlastem), puby a cluby. Přestavte si, že by všechny hodpody v Praze zavřely ve stejnou hodinu. Na ulici se vyhrnou statisíce totálně zbouraných lidí a všichni chtějí hamburgra a taxíka... A protože Irové milují fronty a čekání na něco (čím větší fronta, tím lepší očekávaná zábava) stojí všichni disciplinovaně před Vinnies, Supermac a dalšími fastfoody a čekají další hodiny na svůj burger a pak další hodiny na taxík. Mám-li to shrnout, tahle by Ir asi popsal průměrnou irskou páteční nebo sobotní noc :

19:00 zahulíme doma, abychom byli připraveni na vše...
21:00 jsme v prvním pubu, dáme pivko a panáka, potkávám známé a seznamujeme se s novými známými
21:49 druhý pub, pivko a panák, potkávám známé a seznamujeme se s novými známými
22:53 třetí pub, pivko a panák, potkávám známé a seznamujeme se s novými známými
23:15 čtvrtý pub, přestávám se ovládat a přemýšlím o odchodu do clubu
23:30 jsem v clubu, totálně se neorientuju, nechápu, že mě vyhazovači vůbec pustili, dám si pivko a panáka
02:00 sakra toto letí, už zavírají, musím vypadnout, kde je sakra ten východ ? Aha, jdu s davem, čekám 20 minut než se protlačím ven
02:30 čerstvý vzduch, kde to jsem sakra ? Hele fronta ! tam bude určitě jídlo, jdu tam....
03:00 dostal jsem se na řadu, sakra co jsem si to chtěl dát, to je jedno, dej mi sakra něco k jídlu....
03:30 dočkal jsem se svého burgra, kterého jsem snědl během minuty a jdu hledat tágo...
04:30 sedím v taxíku a přemýšlím, jaká je moje adresa...
05:00 konečně v posteli......
15:00 probuzení...sakra za co jsem utratil 80 éček ? To není možný... No nic, něco sním, vypiju, dám sprchu a uvidíme...
18:00 volali kámoši, jde se pařit, je přece sobota...
29:00 zahulíme doma, abychom byli připraveni na vše...

Tuším, že to bylo ve čtvrtek, kdy jsme měli s Marešákem volno, tak jsme si udělali výlet do Connemary. To je taková oblast na severozápad od Galway. Navštívili jsme zahrady v jednom opatství a shodli jsme se, že za 12,5e to nestálo. Pak jsme jeli do národního parku, kde jsme si vyšlápli cca.500m vyskokou horu, protože jsme chtěli udělat něco pro naše krásná těla a chtěli jsme se pokochat výhledem. Kropeni deštěm a bičováni vychřicí jsme se nakonec dostali na vrchol, kde nebylo kvůli mrakům skoro nic vidět. To Vám je taková sranda když si přestavíte, že jste na kopci vysokém jak bruntálský Uhlířák a připadáte si jako na Gerlachovském štítu.... Výlet se povedl, dali jsme si skvělý irský oběd (hnusné jídlo bez jakékoli chuti za 9,50e). Fotky najdete jako obvykle.

Jinak se máme dobře, všichni makáme, když nemakáme tak příme nebo jezdíme na výlety. Nějakým zázrakem máme s Janou zítra volno, tak snad zase vyrazíme za krásami Irska.....

Horká novinka !!! Před minutou jsem se dozvěděl, že šéfka končí. Tak jsme si to naplánovali, že by Melanie mohla dělat manažerku a Edel by se vrátila na místo asistentky. A to bych si rozhodně nic nového nehledal, protože dělat s takovým osazenstvem, to bych byl nejšťastnější pracovník na světě..... Tak uvidíme jak to dopadne.....

Mějte se

poslal Kuchňa, 20.08.2007, 14:43:00, Komentáře (0)

Pár fotek

Ještě dodávám, že jsem dodal nějaké nové fotky z pařby u nás doma a z párty na počest odjezdu Melanie.. Navíc v adresáři různé jsou 3 nové fotky, 2 z kolotočů, kde jsme se s Janou nechali vystřelit na bungee gumě a jedna z veřerního Galway, kde jsem na obloze vyfotil opravdové UFO !!!

poslal Kuchňa, 13.08.2007, 19:27:00, Komentáře (0)

Kuchňa málem místokrálem....

Děkuji všem za zájem o moje stránky, nedávno jsme překročili 10000 návštěv !!!! Díky díky...

Nic moc nového se nestalo, píšu jenom proto, abyste věděli, že žijeme. Místo asistant manažera nabídla šéfka Janě a mě, ale když jsme si dali dohromady :

0 zodpovědnosti = x eur
78 zodpovědnosti = x + 0,65 eur

No nevykakali byste se na to taky pro těch pár eur ? Nakonec nám alespoň v centrále vyprosila malé přidání, takže teď tady děláme za přibližně 1,5 násobek čistého platu ředitele malé pobočky nejmenovaných českých bank...

Po odjezdu Melanie do Portugalska odešla naše šéfka na dovolenou, takže se nám všem ulevilo. 14 dnů anarchie, to je docela pohodička. Místo ní přijela na pár dnů Lana z Dublinu, už jsem o ní psal. Naštěstí sem za ní přijel její přítel, takže jsem nemuseli chodit každý den chlastat.... Nicméně jednou jsme byli. Naši němečtí přátelé z nedalekého obchodu z mobilními telefony a internetovou kafárnou nás s Janou pozvali na párty, kterou pořádali v jednom místním klubu, kde si pronajali jakýsi salonek. Párty byla příjemná, sešla se tam obrovská směsice lidí, španělé, francouzi, němci, češi, poláci, maďaři a bůhví co ještě.... Docela příjemné to bylo, dobře jsme pokecali, prosvištili pár nových anglických a španělských slovíček a frčeli domů. Některým z nás dvou bylo ráno pěkně špatně................................takže jsem musel jít neplánovaně do práce já.....

Kačer maká jako ďas, Marešák maká taky jako ďas....

Jinak v česku se budem s Marešákem pohybovat někdy v polovině září, ale akci jako minule pořádat nebudu..... Sami uvidíte s kým se uvidíme....

Mějte se

poslal Kuchňa, 13.08.2007, 10:30:00, Komentáře (0)

Kačer makákakákáká...ááá...urá...

Já vůl zapoměl napsat, že Kačer konečně maká na plný úvazek v jedné restauraci za skvělých podmínek a je s ním všestranná spokojenost !!! konečně !!!

 Sorry Kači

poslal Kuchňa, 1.08.2007, 11:07:00, Komentáře (0)

Naši v Galway a bolavé nožky po krásném výletu...

čau všichni, hlásí se zrelaxovaný Kuchňa, i když to slovo zrelaxovaný není až tak úplná pravda. K tomu se ovšem dostanu později.

Minulý týden jsme byli poctěni návštěvou mých rodičů. Cestu zvládli na jedničku. Ono to jde snadno, když řidič autobusu je polák. S tím se pak domluvíte jedna báseň a ani nepotřebujte ukazovat papírky s anglickými větami, které Vám pošle syn s Irska.... V pátek jsme zajeli omrknout útesy Cliffs of Moher, doprovázeni Kačerem a v sobotu jsem je zcela svěřil do Kačerovy all inclusive péče. To zahrnovalo snídani, návtěvu místního akvárka a průvodcovské služby při procházce městem. Oba večery jsme popíjeli, poprvé v nejkrásnější hospodě v Galway - O Connors a podruhé lehce doma. V neděli jsme se pak rozloučili a já šel omrknout slavností průvod Arts Festivalu. Jsem hrozně rád že tu byli, škoda jen, že tak krátce.

Průvod Arts festivalu byl docela závabný, mačkat se dalšíma tisíce lidma... alegorické vozy a pod... Naštěstí přede mnou stála Terka, tak jsem si to hezky užil... Vlastně dvakrát, když si za mnou stojící Sumec myslel, že sahá Terce na zadek....

Definitvně musím prohlásit, že šéfka je ..... , protože začala prcat Mel, aby víc manažerovala a moc se s náma nekamarádila. Stejná situace jako předtím s Edel. Přitom to vůbec není třeba, my všichni fungujeme naprosto perfektně i bez manažera. Dokonce si troufnu říct i líp, protože když má šéfka tendence řídit, většinou naopak všechno totálně rozese.. No nic, Mel teď odletí na měsíc do Portugalska se ségrou, která se stará o jednu "chudou" anglickou rodinu. Bude jim vařit, uklízet atd za naprosto jiné peníze než tady. Naštěstí má v plánu vrátit se do Galway. Moc by se nám po ní stýskalo. Frantík Damian a nová irka Karen začínají konečně fungovat, tak jsme nějakým zázrakem dostali s Janou volné pondělí. Konečně, asi po 3 měsících !!!

V sobotu jsem si s Marešákem udělal pánský den. Šli jsme do Krčmy na dvě, zduněli jsme se jak zákon káže a jeli jsme překvapit holky na párty, která se konala u Edel doma. Tak jsme byli překvapení sami, když jsme zjistili, v jakém stavu se děvčata nachází. Taky nezahálely... Tak jsme si dali s Edel brčko a frčeli domů.

Jana pak v neděli ráno pracovala, což jsem jí vůbec nezáviděl. Sám jsem se v té posteli nemohl ani pohnout, natož jít do práce. Ten vyjetej volej jsem neměl pít, jak by řekl Hrušínský... Odpoledne jsem Janu vyzvednul v práci a hurá pryč z Galway. Počasí nám přálo, autíčko šlapalo jako hodinky. Taky aby ne, když jsme mu koupili dvě nové pneumatiky za 90e. Zvolil jsem nejrychlejší, nejkratší, nejkrásnější a taky jedinou cestu v Irsku, na které byla asi 1000km objížďka, takže jsme se nakonec po hodině jízdy ocitli zpátky kousek za Galway. Takových sprostých slov co jsme si s Janou v autě mysleli, si ani nedovedete představit. Já jsem je i řval nahlas, ale Jana ne, protože jak říká Edel, Jana is lady (Jana je lejdy)... Původní plán byl Achyl island, což je ostrov, vzdálený asi 3 hoďky jízdy směrem na severozápad. Kolem osmé večerní jsme zaparkovali v krásném městečku Westport, kde jsme našli B&B (Bed and breakfast - postel a snídaně - něco jako penziony u nás, strašně rozšířený a populární způsob přespávání) Paní domáci chyběla jenom kočka na rameni a bál bych se jí podívat do očí, aby mě neuhranula. Fakt vypadala jako čarodějnice, ale byla hodná. Dům i pokoj voněl různými esencemi, všude samé víly, kytičky, bylinky. Být u ní v penzionu bylo opravdu tajůplné a mystické. Po večerní procházce Westportu jsme zapadli do naprosto úžasné postele. Tak dobře se nám už dlouho nespalo. Možná nás paní domácí zhulila vonnými esencemi, možná to bylo tou poctivou PEŘInou, možná proto, že jsme noc předtím pařili, nevím, ale bylo to super. Snídaně, jak jinak než full irish, byla totálně skvělá i s kávou a džusem. Jak to ta čarodějnice dělala nevím, ale byl jsem tam jak v Jiříkově vidění.

Teď odbočím, abych vysvětlil, co je Full Irish Breakfast. To je snídaně, po které nemusíte 14 dnů nic jíst, protože jsme přecpaní až k prasknutí. Jen si to přestavte. Volské oko, slanina, bílý a červený puding (něco jako jitrnicový prejt nebo jelítko), sausage (něco jako párky), tousty, čerstvě vymačkaný džus, kafe... Vše grilované či smažené na pánvi do křupava. Naprostá bomba, obzvlášť od paní čarodějnice.

Z další cesty na sever na Achill island sešlo, páč nás paní poslala na jedno z nejposvátnějších míst v Irsku - horu Croach Patrick. Je to asi 760m vysoký kopec, ze kterého sv.Patrick začal tažení proti hadům, které vyhnal z ostrova (stará irská legenda). Kajícníci chodí na tuto horu, aby se pomodlili a očistili nebo tak něco. Někteří chodí dokonce bosi !!!!!!!! My jsme tam šli proto, že bylo nádherné letní počasí , které slibovalo úžasný výhled na celý západ Irska. Jak uvidíte z fotek, vše se splnilo, dokonce i jednoho bosého poutníka jsme viděli. Až budete koukat na fotky, podívejte se nejdřív na tu poslední, ať máte představu, jak jsme se před výstupem cítili.... Nakonec jsme to zmákli za necelé dvě hoďky, cesta byla strašná, ale stálo to za to. Výsupem, kocháním se výhledem a sestupem jsme strávili téměř celý den, tak jsme vyrazili domů krásnou Connemarskou krajinou. Všechno je na fotkách. Výlet byl celkove naprosto skvělý. Říkali jsme si, že bychom si to klidně vyšlápli ještě jednou, ale dneska ráno jsem vylezl z postele a podlomily se mi nohy. Když jsem pak přišel do práce a uviděl šoféra firmy, co nám dělá zásobovaní, vhrkly mi slzy do očí..Nakonec jsem poslušně šel do skladu odtahat dvě palety zboží do našeho skladu ve třetím patře......... Teď ležím, nohy nahoře a umírám...

Tak se mějte, já se zase ozvu..

poslal Kuchňa, 31.07.2007, 19:36:00, Komentáře (0)

Už to nemůžu vydržet....

Čau lidi, sice ještě pořád nemáme internet, ale už to nemůžu vydržet, takže napíšu, co se všechno nového událo. Momentálně si "půjčujeme" net od Marešákova kolegy, který bydlí ve stejném domě. Nechci toho zneužívat, tak to bude zatím bez fotek.

Bydlení
Jak jsem už psal, přestěhoval jsem se s Janou, Kačerem a Marešákem do nového apartmánu. Máme to 89,5 vteřiny k moři, 15 vteřin do nejhezčí hospody v Galway a 38 vteřin do československopolské hospody Krčma, kam ale stejně moc nechodíme, protože se nám tam nelíbí. Stěhování proběhlo neuvěřitelně rychle. Agentura, která nám to sehnala, po nás chtěla jenom 234 papírů včetně referencí z prací a bývalých bytných. Máme krásný byt - 3 ložnice, 2 koupelny, obýváček, kuchyň, dva balkony, terasu na střeše a parkovací místo ve sklepě. Konečně tady mám tak trochu i pocit domova. Do práce zhruba stejná vzdálenost jako dřív. Během prvního týdne jsme obvolali od elektráren až po telecom snad úplně všechny úřady, tak čekáme, až po nás někdo bude chtít nějaké peníze za všechny ty služby.

Lucka
Přijela Lucka, což je jedna bývalá kolegyňka z banky. Má v plánu zůstat přes léto. Už našla práci i bydlení. To píšu hlavně proto, abyste se nedivili, když se o ní občas zmíním. Mnozí z Vás asi ani netuší, že je tady, takže kdo první uhodne, která Lucka to je, tomu pošlu svoji nahou fotku.

Práce
Kevin odchází, dostal se na super univerzitu ve Skotsku, takže si teď užije prázdnin a pak bude lítat každé 2 týdny do Galway. Už s ním máme domluvené, že se tam za ním někdy přiletíme podívat. Sorcha v práci taky končí. Dodělala zkoušky a teď teprve uvidí, co bude. Nová asistent manažerka Melanie je docela fajn baba, ale bohužel jí pořád blbě rozumím, má ten strašnej akcent. Od soboty s náma bude dělat Ital jménem Jan Franco, je mu 34 let, je architekt, kafe už vařil dřív v Itálii a přijel si zlepšit anglinu. Docela se těším, rád poznám nové lidi. Já s Janou zůstáváme, dostal jsem po Kevinovi fulltime, takže mi zaručuje takových těch normálních cca.40 hodin týdně. Konečně !!!! Šéfka je bohužel pořád stejná, už přišla i na to, že může být líná a že má lidi, kteří mají makat za ní, takže toho začala hojně využívat. Minulou neděli jsem měl v práci velkej průser. Měl jsem od 9 od rána přerovnávat čokoládičky v pultu. Ty dolní se posunují nahoru a dolů se dávají nové. No a já jsem měl fakt dobrej den, takže jsem přišel o 15 minut pozdě a nenapsal jsem si to do rozpisu, pak jsem před otvíračkou pustil jednoho našeho stáleho zákazníka, uvařil jsem mu kafe, nechtěl jsem po něm prachy, snědl jsem muffina, za kterého jsem nezaplatil, ještě před otevřením jsem šel na cigáro a vykašlal jsem se na čokoládičky, jenom jsem je tak trošku "ofoukal", aby vypadaly jako nové...... No a šéfka hledala na kameře úplně něco jiného a našla tohle. Byla trochu rozhořčená, ale už jsme zase kámoši. Schválně mě napsala na včerejšek znovu, takže jsem to musel uděla poctivě a zodpovědně.....

Koupání v Corribu
Nedávno jsem jel po práci za Kačerem, Sumcem, Katkou a Janou na jezero se vykoupat. Bylo nám divné, proč tam jezdí tolik policejních člunů a další den jsme se dozvěděli, že nás tam bylo víc. Plavala tam s námi i nějaká mrtvá ženská. Musím říct, že to bylo poprvé, co jsem se koupal s mrtvolou, ale cítím se pořád stejně, takže to klidně můžu zkusit zase.

Airshow
Včera byla v Galway Airshow, což je letecký den. Kousek od našeho baráčku lítaly různé stihačky, vrtulníky, UFA a jiná akrobatická letedla. Svoji sestavu předváděli i racci, mouchy a jiné potvory. Na závěr jsme se šli podívat, jak startuje vojenský vrtulník, ale nějak to kucí irský nezvládli a vypadly jim dveře. Ty doplachtily mezi lidi tak šikovně, že 3 z nich skončili v nemocnici. Viděl jsem to na vlastní oči. Nějak mi to připomíná stav naší armády před pár lety. Netuším, jaká je procentuální úspěšnost střelby na cíl, ale pokud by se Irové rozhodli na nepřátele házet dveře, měli by 300%.

No a to je asi všechno. Pokud jsem na něco zapoměl, najdete to na blogu Kačera nebo Sumce. Fotky dodám až bude poádnej internet, takže snad do 14 dnů.

Mějte se, já se zase ozvu

Pozdravuje Vás Marešák, Kačer a Jana (kdyby tady byla, teď si užívá v Praze....

poslal Kuchňa, 25.06.2007, 23:46:00, Komentáře (0)

Žijeme !!!

Nebojte se, žijeme...Jenom jsme se přestěhovali a zatím ještě nemáme internet, tak vydržte !!!!

poslal Kuchňa, 18.06.2007, 19:10:00, Komentáře (0)

Jen tak...

Dneska byla hrozná nuda, nebylo co dělat, bylo strašné horko, tak jsme celé odpoledne strávili koupáním v moři, chytáním bronzu a popíjením chlazeného pivka. Vím, že je to nezdravé, ale nedalo se tomu vyhnout a bohužel jsme krásně opálení.

A teď si představte, že po takové pakárně přijdete domů a v lednici najdete naložená kuřecí křídla a nohy, vypadá to fakt odporně. Teď to budeme muset na zahradě ugrilovat a sníst, k tomu dáme okurky a chlazené pivko. Já nevím, asi odtud odjedu, je to fakt strašný.

Prostě děsnej vopruz. A co Vy ?..........

poslal Kuchňa, 8.06.2007, 20:05:00, Komentáře (0)

Duch Kuchni bloguje....

Čau všichni. Kdo čtete Sumcův blog pak jistě víte, co se stalo. Ano, záda už mě nebolí, protože jsem mrtvej, Sumec mě zabil za to, že jsem zveřejnil jeho fotku. A protože jsem kamarád a nechci Sumcovi ublížit tím, že ho vystavovím šoku, že se spletl a zabil někoho jiného úplně zbytečně, tak budu chvíli dělat, že jsem mrtvej. Takže tohle nejsem já, ale můj duch, jak je již nadepsáno v záhlaví blogu. Zatím se mu vyhýbám a s Terkou se musím domluvit, jak mu to co nejopatrněji říct. Tak ještě uvidíme.

Kremaci jsem si užil, připadal jsem si jako se Susan na Floridě. Mimochodem se holka má moc dobře, už jsme si párkrát napsali. Dělá v nějaké hospodě, má tam večer poloviční ceny na chlast, takže by se jako každá mladá Irka měla mít fakt báječně. 

Jinak nic nového, and jen že máme tu novou asistent manažérku Mellanii, je z Nového Zélandu a má tak blbej akcent, že jí nerozumí ani irové. Napříkla 7 vyslovuje jako sííííííííííííívn, 11 jako ííííííííííílevn, Hallo říká, jakoby přitom seděla na robertku, prtostě sranda. Zatím na ni nemáme názor, akorát krademe čokoládu opatrněji než předtím a šéfku pomlouváme už jenom tajně

V pátek jsme zašli na pivko do Beerhouse, maj tam nejlepšího Budvara na světě. V česku bych ho asi nepil, tady je mňam mňam. Někteří z nás se tak opili, že už je vyhazovali z jiných podniků a ostatní si raději nic nepamatují. Prostě povedená akce. Přišla i nová kolegyňka Lisa, což je okolodvacetiletá nádherná mlaďoučká kočka, ze které se mi klepou v práci ruce tak, že se mi sráží mlíko na kapučíno. Už je to ale lepší, je totiž v práci dost pomalá, takže mě časem začne spíš štvát... Až budu mít fotky, určitě budete první, kdo je uvidí.

No a to je asi tak všechno. Mějte se krásně a přečtěte si Sumcův blog (odkaz vlevo) !!!!

Váš Kuchňa 

poslal Kuchňa, 3.06.2007, 11:47:00, Komentáře (0)

Něco málo od Marešáka

Tak kolo nemám - sice tam ještě jedno bylo, ale... lidi... to byl vrak prošlý nespočtem irských dešťů - pak-li že nebylo v poslední době zaparkované v řece - tak jsem se na to vybodnul.

A teď to důležité:

Evička se hned na druhý den ozvala, že jsem magor,co to tu píšu, ale nerozešli jsme se:-)) Tak jsem zvědavý, s čím se ozve zítra. Evi?:-))

Kluci(Kačer s Danem) courali dnes po Aranských ostrovech, Kuchňa nevím kde a já zase hákoval v práci... Ne, že by mi éčka vadili, ale jestli to trošku nepřeháním - jako bych si mohl vybrat:-)

Během zítřka uveřejní fotky, tak se mrkněte: http://aranskeostrovy.dphoto.com/

ááá, právě dorazil do kuchyně Kuchňa... hledá ponožku...držíme mu palce:-)) Kuchňo hledej...:-))

Tak zatím...

o ponožce možná příště

poslal Kuchňa, 24.05.2007, 0:32:00, Komentáře (0)

Něco málo od Marešáka

zdravím přátele i nepřátele( kde bych je pobral )

Hádejte co nového... mám svůj lap top. Je to můj mazlík - chodím spát později než bych měl, stejně tak vstávám... Mluvím-li o něm s "Aničkou - kolegyně z práce" je to mé baby. " Tomas, co jsi dělal včera" - " ááále, baby si chtělo hrát, tak jsme si hráli do šesti..." a pak mám nevyspaný podávat výkony. Stejná anabáze jako když jsem si pořídil playstation... nemohu si pomoci...:-)

Jo, málem bych zapomněl... nebýt Kačera, tak to snad ani nerozchodím... jo, děcka, banka nenaučí:-) Díky Kači:-)

A dále?
Máma se na mě vykašlal a vzal si sólo pokoj - takže bydlím s tátou... Nekecám, Kačerův nick na gameskách je táta... Co k tomu dodat:-) Když hrajeme vyřazovák na rozbitou, tak to drtím tátu - sorry tati( můj tati). Good gameska - já miluju rozbíjet autíčka:-))

Představte si... po těch letech... nový partner:-))) Holt, život je změna( kádrová opatření prý už ne). A jestli spí nahlas? no, je to kus chlapa... domyslete si...:-) A vůbec, každý spí jak umí:-))

Novinka?

chodím s Evou. Ode dneška. Ještě jsme se neviděli, plácli jsme si na skypu, je moc prima. Počítám, že až si tohle přečte( ahoj Evi), tak jsem zase solo:-)))

Kolo:

Kačer, ta potvora, už má kolo. Je to kolo popelniční( asi ne uhlíková slitina) a u těch popelnic jich bylo víc. Ráno vyrážím taky pro své kolo - nebudou-li jiní rychlejší, dám vědět:-)

No, už tak je to dost dlouhý článek... Dobrou

poslal Kuchňa, 22.05.2007, 2:16:00, Komentáře (0)

Návštěva, tuleni a surfing

Čau všichni, tak jsem se koneně zase dostal k psaní. Než začnu, musím se s Vám něco oznámit:

Včera jsem chtěl Kačerovi ukázat jednu hospodu, tak jsme na chvíli utelkli z té původní, kde jsme byli, do Monroes. A představte si co se stalo. Kačer mě požádal o cígo, tak jsem mu jedno ubalil. On si ho vzal, strčil do pusy, vytáhl zapalovač a uprostřed hospody si ho naprosto v pohodě zcela automaticky zapálil. Sankce za něco podobného jsou tady neskutečné. Když jsem ho  viděl, pokusila se o mě trojnásobná mrtvice se dvojitým infarktem. Chtěl jsem zakřičet něco jako nedělej to, stop, ale nemohl jsem ze sebe vydat ani hlásku...... ufffffffffff, ještě teď mi vstávají chlupy, jenom si na to vzpomenu...... naštěstí to dobře dopadlo, bez následků...

Kačere, jsi hrdina, máš můj neskonalý obdiv  !!!!! 

Jak jsem už zmiňoval, poctili nás svoji návštěvou Béčko, Iva a Pavel z česka. S Janou jsme si rozdělili výlety, takže jsem nakonec navštívil i Aranské ostrovy, které mi jedniné chyběly v nejbližším okolí Galway. Dokonce jsme měli štěstí a viděli jsme živé tuleně. Vypadá to jako pytel brambor s ploutvema a hýbe se to.

Teď už můžu přemýšlět, kam dál bych se mohl pustit. Sever, jih, či východ ? Ještě nevím.

Bylo to velmi náročné, protože jsme každý den končili v nějakém pubu. Teď teprve jsem se z toho všeho vzpamatoval. Bohužel můj bankovní účet je z toho ale pořád nějakej špatnej. Má teď pocit prázdnoty.....

Jinak furt stejný, pracujeme, paříme, pracujeme, odpočíváme, paříme, pracujeme, paříme, paříme, pracujeme a hlavně paříme....

Marešák furt maká, když nemaká, tak paří a píše zmatené příspěvky na blog, pak je musí mazat a zbytečně Vás mate :-)

Kačer už to tady rozjíždí, držíme mu palce, aby brzy sehnal nějaký job.

A teď to hlavní, na co se mooooc těším. Cestou na útesy jsme se stavovali na jedné pláži, kde se provozuje surfování, dělají tam i kurzy pro začátečníky. Byly zrovna i hoooodně velké vlny. Tak jsem se rozhodl, že je třeba to zkusit ať to stojí cokoli. No a když jsem se zmínil v práci, zjistil jsem, že přítel mojí šéfky tam jezdí a že by mě vzal. Hned jsem to pustil druhým uchem ven, protože znám irské sliby, ale šéfka už mi to několikrát připomínala, tak jsem jí dneska řekl, ať mi s ním naplánuje nějaké volno. Neopren mi půjčí, prkno taky. Odveze mě a pokud se neutopím, nebo mě neznásilní tuleň, nebo si nerozbiju hlavu jako on naposledy, přiveze mě i zpátky.

Až budu mít chvilku, vystavím i nějaké to foto. Počítám, že tak za půl roku bych se k tomu mohl dostat :-)))

Tak se zatím mějte, surfování zdar !

poslal Kuchňa, 12.05.2007, 19:48:00, Komentáře (0)

Něco málo od Marešáka

Kdo jste četli poslední článek z páté hodiny ranní - ano, smazal jsem ho. Sám jsem se v něm po probuzení totálně neorientoval:-)

Tak na něj raději zapomenem, ju? Díky:-))

Jednoho ta knihovna zmůže:-))

poslal Kuchňa, 10.05.2007, 18:51:00, Komentáře (0)

K Marešákovu příspěvku....

Já všechno vím...

...ale bojím se to prozradit, aby mě pak Marešák nezbil.......

...bohužel nesmím ani naznačovat....

Tak nic, jindy....on by pak zase třeba prozradil něco na mě....

Mějte se, jdu makat....

poslal Kuchňa, 4.05.2007, 12:59:00, Komentáře (0)

Něco málo od marešáka

hoj,

tak marešáček byl pozvaný na párty...

Jelikož je tato stránka přístupná i před desátou, je to vše, co mohu zveřejnit...:-)

good luck

a to je opravdu vše... tará ra rára rá:-))

poslal Kuchňa, 3.05.2007, 18:14:00, Komentáře (0)